O knize: 2024 / Americký postmodernista John Barth (nar. 1930) měl v ruskojazyčném prostoru více štěstí než mnozí, ale to není přesné. Byly vydány překlady tří jeho raných románů a jednoho z pozdějších, ačkoli dvě z jeho klasických mistrovských děl fabulismu – „Obchodník s durmanem“ a „Koza Giles“ – stále čekají na své překladatele a nakladatele. Sám Barth je dlouho a zaslouženě legendární: je členem Americké akademie umění a literatury a má asi tucet amerických a evropských cen a ocenění (z toho tři za společné zásluhy a za přínos pro moderní literaturu). překlad jeho románu „Sabbatical: rytířská romance“ (Sabbatical: A Romance, 1982) Dodo Press a Phantom Press doufají, že zaplní tuto zející mezeru ve známosti ruského čtenáře s díly tohoto pilíře americké literatury. Konvenční „střední období“ Barthovy tvorby lze s jistou opatrností považovat za ne tak ironické, jako tomu bylo na počátku jeho literární kariéry, ačkoli parodie zůstává jeho klíčovým literárním nástrojem a hra se slovy je jeho oblíbeným trikem. Barth na základě literární tradice stále spřádá svá „metapříběhy“ doslova ze všeho, co mu přijde pod ruku (vezměme si například příběh „Klik“, který vyrostl z jediného kliknutí počítačové myši), ale jeho fantazie jsou extrémně spolehlivé a postavy jsou plnokrevné a rozpoznatelné. Kromě toho Bart jako správný vypravěč vždy kladl velký důraz na rychlost, plynulost a fascinaci děje. Jeho román, velmi obecně řečeno, je založen na skutečné smrti bývalého agenta CIA Johna Paisleyho v roce 1978. Paisley sloužil v úřadu jedenáct let a odešel do důchodu jako zástupce ředitele divize strategického výzkumu; byl hluboce zapojen do práce proti SSSR. Po jeho rezignaci se jeho život zvrtl: oddělil se od manželky, sám Paisley se začal účastnit seminářů „osobního povědomí“ a skupinových psychoterapeutických sezení. A v září 1978, poté, co odešel na své šalupě v Chesapeake Bay, bývalý agent zmizel. Jeho tělo bylo objeveno až o týden později - se zatíženým potápěčským pásem a střelnou ranou v hlavě. Na otázky o důvodech jeho smrti stále není jasná odpověď. Agenti CIA, jak víme, nikdy nejsou „byli“. V Bartově románu je samozřejmě všechno trochu jinak. Bývalý zaměstnanec CIA Fenwick Scotch Key Turner - možná přímý potomek autora americké hymny, který napsal objevnou knihu o svých bývalých zaměstnavatelích - a své mladé manželce - učitelce amerických klasiků Susan Rachel Allan Seckler, napůl Židovka, napůl- cikán a možná i potomek Edgara Allana Poea, – návrat do Chesapeake Bay z romantické plavby do Karibiku. Cestou v podstatě píší román (existuje verze, že se stal dalším románem samotného Johna Barta), setkávají se s různými námořními dobrodružstvími a dostávají se z nejrůznějších problémů. Čekají na ně bouře, mořské příšery, zlověstné ostrovy – a nad vším visí temný stín právě těchto zaměstnavatelů Fenwicku... Román, utkaný ze všech charakteristických a oblíbených detailů tvůrčí ruky Johna Bartha, čtenáře rozhodně nenechá dostat. znuděný. Je překvapivé v tom, že v podstatě nejde o „chytrý“ nebo „intelektuální“ román, který by člověk očekával od autorů tohoto kalibru a generace, jako jsou Pynchon, Hawks a Barthelme, s nimiž rusky mluvící čtenář tradičně má „obtížnost“. Jedná se spíše o jednoduchou žánrovou rodinnou ságu plus samozřejmě milostný příběh, ale byl napsán s využitím postmoderních nástrojů a všeho, co obvykle leží na podlaze dílny. A protože naše dílna je koneckonců spisovatelská, román se ukázal jako velmi filologický. A ta komorní je obecně ideální hrou se speciálními efekty: duet hlavních hrdinů a malé pomocné družiny nám žije před očima asi dva týdny a čtenáře (vykukujícího diváka) ani jednou nezapochybuje, že